Horní Mustang
Horní Mustang - Trek Královstvím Lo. Září / Říjen 2016:
Horního Mustang se rozkládá ve vysokohorském vyprahlém území při hranici s Tibetem. Jeho téměř pouštní charakter je zapříčiněn jeho polohou ve srážkovém stínu Himálaje. Hradba vysokých hor brání oblačnosti, nesoucí srážky, proniknout až na toto území, a tak je zde krajina vyprahlá, kromě obydlených osad při toku řek. Okolí těchto osad zdobí pestrobarevná mozaika políček, která výrazně kontrastuje s okrově až šedavě zbarvenou okolní krajinou.
I přes pouštní charakter krajiny je však krajina mimořádně dekorativní a plná překvapení.
Přes území Mustangu putovaly z Tibetu do Indie karavany se solí, která byla těžena v solných jezerech na Tibetské náhorní plošině. Proto zde již v raném středověku existovala řada menších království. Ta se spojila ve 14. století a hlavním sídlem krále se stal Lo Manthang. V 60. letech zde našel útočiště bojovný kmen Khamů, který uprchl z Tibetu a přeměnil oblast v základnu ozbrojeného odporu proti čínské okupaci.
Tomu také napomáhal charakter místní divoké a rozbrázděné krajiny. V roce 2008 byla mustangská autonomie zrušena a panovník Jigme Palbar Bista si ponechal pouze ceremoniální funkce. Obyvatelé Mustangu jsou etničtí Tibeťané vyznávající buddhismus. Svoji zemi nazývají Lo.
První cizinci mohli navštívit Horní Mustang až v roce 1951. V relativně větší míře byl Horní Mustang zpřístupněn až v roce 1992, avšak počet turistů je stále přísně regulován. Vstup na území Horního Mustangu je povolen pouze za doprovodu místního průvodce a po zaplacení permitu. Cena permitu je v současnosti 500 USD na 10 dní a za každý další den 50 USD.
Do Horního Mustangu vstoupíme nejhlubším údolím světa mezi osmitisícovkami Annapúrnou a Dhaulágirí. V našem případě je výchozím bodem pěší části treku obec Kagbeni. Pět dní půjdeme údolím řeky Kali Gandaki až do hlavního města Lo Manthangu. Zde si dva dny odpočineme. Vracet se budeme šest dní po východní straně Kali Gandakí přes tři čtyřtisícová sedla. Projdeme řadou středověkých obcí, kde se udržela tradiční neposkvrněná tibetská kultura.
Rostoucí vliv Číny a téměř dokončená silnice, která bude nejvýhodnější spojnicí mezi Čínou a Indií však brzy nenávratně změní tento odlehlý kout naší planety. Cestou navštívíme buddhistické kláštery, účastníme se buddhistických obřadů a obdivovat budeme místní architekturu jako čorteny či stúpy. Poznáme místní usměvavé a skromné obyvatele, přivyklé na zdejší drsné podmínky. Po technické stránce není trek náročný.
Uskromnit se však musíme po stránce hygieny, a počítat s tím, že budeme vystaveni drsnějším povětrnostním podmínkám a vyšší nadmořské výšce. Ne každý den bude k dispozici teplá voda. Po stránce stravování je trek dobře zajištěn.
Hostince jsou na turisty dobře připraveny: snídaně, obědy, večeře.
Hygienická doporučení jsou následující: Používat pouze balenou vodu, a nebo vhodně upravenou. To platí i v případě ústní hygieny. Vyhýbat se masu.
Strava je jinak pestrá. Zelenina, brambory vajíčka, vše na mnoho úprav. Specialitou je známý Dal bhat. O pivo není nouze.
Očkování se doporučuje proti žloutence A+B, břišnímu tyfu a případně tetanu.
Tento trek jsme absolvovali v období podzimu, který je chladnější, ale většinou s jasnou oblohou a tedy s dalekou viditelností. Jarní měsíce jsou teplejší s občasnými srážkami. Teploty ve výšce kolem 4000 m se přes den pohybují kolem 10 - 15°C a v noci klesají na bod mrazu. Kromě jedné noci, kdy spíme ve stanech, přespáváme v trekovské lodži. Ty jsou skromně vybaveny, ale poměrně čisté. Zavazadla nám nesli koně. Denní dávka chůze je kolem 6 hodin.
Vydejme se na cestu:
Do výchozího bodu pěší části, do obce Kagbeny, se dopravíme následovně: Z Káthmandú letecky do Pokhari a odtud auty do výchozího místa obce Kagbeny.
To nám potrvá 2 dny.
1. den - Kagbeni (2800 m) - Chele (3050 m) 16,3 km ↑ 719 m ↓ 521 m:
Ráno plni očekávání a napětí vyrážíme do první etapy naší třinácti denní pouti Horním Mustangem. Balíme naše bágly do ochranných pytlů. Ty mají ochránit naše zavazadla před deštěm, koňským pachem a poškozením. Tato činnost se nám stane každodenní ranní rutinou. Bágly opět uvidíme až večer a proto nesmíme na nic, co budeme přes den potřebovat, zapomenout. Než vyrazíme na pochod, navštívíme zdejší buddhistický klášter za doprovodu mnicha. Pak následuje návštěva policejní stanice za účelem přísné kontroly našich dokladů a permitů. Teprve pak můžeme opustit Kagbeny a o něco později vstoupit na území Horního Mustangu.
Vchod do něj prochází korytem Kálí Gandakí a skrze impozantní skalní katedrálu. Obědváme v obci Tangbe. V obci se nachází trosky hradu a krásná stúpa nad řekou. Pokračujeme nad korytem řeky, s horou Nilgiri Himal za zády, přes obec Chhusang, kde budeme nocovat na zpáteční cestě. Za Chhusangem procházíme širokým korytem řeky. Strmým stoupáním pak dosahujeme obce Chele, místa našeho noclehu.
2. den - Chele (3050 m) - Syangmochen (3800 m) 16,3 km ↑ 1804 m ↓ 1122 m:
Dnes budeme na cestě celý den. Cesta do Syangmochen bude náročná, protože poněkud odbočíme z Jeep Road, abychom se pokusili navštívit Lámu, který prý často pobývá v hluboké rokli v jeskyni Runchung. Hned na začátku treku začínáme stoupat poněkud exponovanou, ale dostatečně širokou cestou vytesanou do skalních stěn.
V obci Samar ve výšce 3660 m obědváme. Zde také opouštíme klasickou cestu a začneme stoupat až do výšky 3800 m. Odtud prudce klesáme do úzké rokle, abychom z jejího dna vystoupali k jeskyni, kde v té době Láma pobývá. Již z dálky slyšíme jeho mumlavé modlení a přeříkávání manter. Setkání s Lámou je velkým a mimořádným zážitkem. Jsme upřímně dojati z tohoto setkání. Všem, kteří jsme měli sílu dojít až k jeho svatyni požehná.
Ta zacházka stála za tento výjimečný zážitek. Pod touto jeskyní je ještě jedna velmi zajímavá s názvem Spring Cave. Nachází se v ní např. samovolně vzniklá soška Buddhy. Z rokle opět stoupáme až do Syangmochen, opět do výšky 3800 m, kde přespíme.
3. den - Syagmochem (3800 m) - Dhakmar (3820 m) 15,9 km ↑ 865 m ↓ 831 m:
Ráno opět někteří z nás volí zacházku přes obec Ghiling za účelem výstupu na pahorek s ničím nerušeným výhledem na Annapurnu I (8091 m), Tilicho (7134 m) a Nilgiri North (7060 m). Přidáme si tím především výškové metry, cca 200 m. V Ghilingu navštěvujeme místní klášter. Po prohlídce kláštera pokračujeme nejdříve pozvolna pak prudčeji vzhůru do sedla ve výšce 4000 m nad mořem. Ze sedla již vidíme zelenou oázu vesnice Ghami (3520 m). Znamená to opět sestoupit do údolí řeky kde nás v Ghami čeká oběd. Po obědě pokračujeme směrem do území červeně zabarvené a úchvatné krajiny, kterou jsme již z dálky pozorovali.
Docházíme tak k místu, kde stojí jedna z nejdelších zdí v Nepálu, ve které jsou ukryta střeva zlého démona, kterého zde zmasakroval Guru Rimpoche a jehož krev tak zbarvila místní krajinu. Opodál zdi stojí překrásná stúpa Lo Ghami. Guru Rimpoche byl světec, kterého místní král požádal, aby pomohl Tibeťany, kteří do té doby praktikovali černou magii, konvertovat k buddhismu. Předním se o to pokoušelo marně mnoho jiných. Časem pak docházíme do vesnice Dhakmar ležící na úpatí červených útesů.
4. den - Dhakmar (3820 m) - Charang (3560 m) 12,2 km ↑ 536 m ↓ 686 m:
Profil dnešní trati bude mít tvar pyramidy. Nejdříve vystoupáme do sedla Mui La do výšky 4170 metrů a následně sestoupíme ze sedla do obce Charang. Kousek pod sedlem se stavíme v klášteře Ghar Gumba (3950 m), kde nám místní mniši připraví oběd. Po celou dobu našeho treku míjíme dekorativní kameny s textem - mantrou „Óm mani padmé húm“
Jde pravděpodobně o neznámější mantru tibeckého buddhismu, která transformuje negativní emoce. Óm pýchu a egoismus, ma žárlivost a závist, ni připoutání a egoistická přání, pad nevědomost a zmatek, mé chamtivost a lakotu a húm nenávist a hněv. Mantru roznáší do kraje i vítr ze všudypřítomných, ve větru vlajících pestrobarevných praporků. Tuto mantru může odříkávat každý, kdo cítí, že to přinese užitek jemu a ostatním bytostem. A tak po obědě, spíše stále klesajíce docházíme do městečka Charang.
Toto městečko je známo překrásnou stúpou, která bývá často tématem pohlednic z Nepálu. Je zde i rozsáhlý klášter a královský hrad. Jak hrad, tak klášter stojí za návštěvu. My měli to štěstí, účastnit se vzácného obřadu zničení mandaly, jako symbolu všeho pomíjejícího. Trochu písku z mandaly nám mniši odsypali na památku a pro ochranu našich domovů.
5. den - Charang (3560 m) - Lo Manthang (3810 m) 13 km ↑ 604 m ↓ 386 m:
Tento den se i nám má splnit sen mnoha cestovatelů, dojít do posvátného hlavního města Království Lo, do Lo Manthangu, které leží na Planině modliteb. Vracíme se stejnou cestou, kterou jsme včera přišli a přecházíme řeku Charang Kale. Dál již jen pozvolna stoupáme po hlavní silnici. Silnice je prašná a dobře schůdná.
Zato nemilosrdné slunce do nás pere bez lítosti a spaluje naši kůži bez ohledu na faktor krémů 50. Není kde se před ním ukrýt. Teprve velká stúpa asi v polovině pochodu nám poskytuje kýžený stín. Tísníme se na malém plácku stínu a obědváme něco z našich zásob. Po obědě stoupáme dál až do sedla Lo které se vypíná již přímo nad naším cílem. S dojetím hledíme na svaté město pod námi, objímáme se a vzájemně si gratulujeme. Ze sedla ve výšce 3950 m pak krátce klesneme do uliček Lo Manthangu.
Náš sen se tím splnil.
6. a 7. den - Lo Manthang:
Máme před sebou dva dny odpočinku. Tedy alespoň odpočinku od dlouhé chůze. První den věnujeme poznávání hlavního města Lo Manthangu. Poslední zakázané město Lo Manthang bylo založeno v roce 1380 a otevřeno bylo turistům teprve v roce 1992. Roční počet jeho návštěvníků je však významně omezen. Při vstupu do jeho úzkých uliček se ocitneme v nefalšovaném středověku. Na druhé straně se město rozvíjí, a tak tu můžeme najít obchůdky se suvenýry, ale i kavárničky s chutnou kávou. Nedaleko našeho ubytování je krámek mistra malby thangka. Jeho dílnička je zaplněna krásnými a propracovanými mandalami a dalšími malbami s buddhistickými motivy. Některé s nadšením kupujeme.
V Lo Manthangu jsou tři kláštery. Ngonga Chode Gumpa je ze 13. století, který byl po požáru v 17. století obnoven, Jampa Gumpa ze 14. století a Thupchen Gumpa ze století 15. Vztah ke klášterům a k náboženství vůbec byl silně narušen v 50. letech min. století po anexi Tibetu. Vinou toho jsou především interiéry některých klášterů v žalostném stavu a slouží jako skladiště např. zeleniny či brambor.
Díky apelu západních zemí si však místní začínají znovu uvědomovat velkou hodnotu tohoto dědictví. Vychovávají se mistři na umění thangky (svitek) a nástěnných maleb, kteří by byli schopni vrátit klášterům původní ráz.
Královský palác si prohlížíme pouze z venku. Není pro veřejnost přístupný. Král je v době naší návštěvy hospitalizován v Kathmandu.
Lo Manthang je od hranice s Tibetem vzdálen asi 20 km. My se k Tibetu dnes ještě více přiblížíme, tentokrát na koňských hřbetech. Naším cílem je městečko Chhoser. V oblasti Chhoser se nacházejí dva kláštery Lo - Gurfu a Lo - Nifu. Pak dva jeskynní komplexy, Sija Jong Cave a Chemba - Concholing Cave. Lo - Nifu Gumpa je vsazen do skalní stěny a jeho oltář zdobí tři božstva, Guru Rimpoche, Buddha a Tára. Jako vždy, naše boty zůstávají před vchodem do kláštera. Druhý klášter Lo Gurfu též navštěvujeme stejně jako jeskynní komplex Sija Jong Cave.
První tři jmenované památky jsou poblíž obce. Chemba - Concholing Cave je však vzdálena cca 5 km výše v divokých horách. Na takovou výpravu koňmo se však chce jen třem z nás všech.
Odměněni jsme mimořádným zážitkem. Po necelé hodině jízdy slézáme z koňských hřbetů a po stále se zužující stezce nad propastí přicházíme k malé brance. Tu nelze přelézt ani obejít. Musí nám ji otevřít dívčí doprovod a my brankou vstoupíme z čista jasna do krajiny rozeklaných divoce působících skal. Spouštíme se do jedné z roklí po provaze a po uzounké exponované římse docházíme do jeskyně Chemba - Concholing. V údivu a s posvátnou úctou zíráme na poměrně zachovalé nástěnné malby. Malby, trosky čortenů a hroby napovídají, že se nacházíme na prastarém a mystickém místě nějaké dávné civilizace.
V současné době zde probíhá náročný archeologický průzkum. Pomalu se vracíme ke koním a na nich k večeru dojíždíme do Lo Manthangu.
8. den - Lo Manthang (3810 m) - Yara (3650 m) 16,5 km ↑ 738 m ↓ 943 m:
Dnešní den je dnem návratu. Opouštíme Lo Manthang až do sedla Lo stejnou cestou, kterou jsme do města před 2 dny přišli. Hned za sedlem však hlavní páteřní cestu opouštíme a dáváme se méně znatelnou stezkou více vlevo. Vcházíme do méně frekventovaného, spíše liduprázdného území. Proti nám se tyčí hradba hor včetně Annapurny I. Zvolna stoupáme pustou krajinou do sedla ve výšce 4100 metrů nad mořem. Ze sedla příkře klesáme krajinou bizarních skal do obce Dhi (3400 m) kde obědváme.
Dhi leží na břehu Kali Gandaki a zhora je utěšující pohled na její mozaiku pestrobarevných políček. Po obědě přecházíme řeku a kaňonem rozeklaných skal vystoupáme do obce Yara. Tamtamy či kouřové signály daly obyvatelům odlehlé vsi vědět o našem příchodu, a tak ještě daleko před obcí na nás čekají podnikavé výrobkyně pletených náramků.
Obchod je vzájemně výhodný, a tak večer strávíme společným tancem.
9. den - Yara (3650 m) - Tänge (3240 m) 14,8 km ↑ 807 m ↓ 1067 m:
Ráno opouštíme obec Yara a pokračujeme, zatím bez výrazných výškových rozdílů, měsíční povrch připomínající krajinou. Asi po pěti kilometrech začínáme příkře klesat k řece. Řeka je jeden z přítoků Kali Gandaki. Je rozlita do mnoha ramen, a tak ji snadno brodíme. Na břehu řeky, spíše na samotě než ve vsi, obědváme. V okolí rostou plodící jabloně.
Po obědě, jak jinak, vzhůru do sedla ve výšce 3950 m. Máme před sebou 800 m stoupání. Nad sedlem se tyčí pahorek s výškou 4015 m. Některým z nás sedlo nestačí. Vrchol je přeci jen více než sedlo. Jeden z prvních nerušených výhledů na Dhaulágirí je odměnou. Ze sedla nejdříve volně klesáme na rozlehlou planinu. Za hranou planiny spatřujeme náš dnešní cíl, obec Tänge s mozaikou pestrých políček. Sestup do Tänge je příkřejší, ale ne dlouhý.
Ves s červeně zbarvenou stúpou a s budovami obloženými dřevem působí příjemným dojmem. Dřevo vůbec je v těchto krajích známkou bohatství. Vyprahlá krajina stromům příliš šancí nedává. K ohřevu vody a topení se častěji používá sušený jačí trus, který se suší na kamenných zídkách. Ohřev vody za účelem vykoupání je problematická a drahá záležitost. Buďme proto v tomto ohledu ohleduplní.
10. den - Tänge (3240 m) - Tábořiště Paha (4100 m) 10,6 km ↑ 1117 m ↓401 m:
Další den hned za vsí přecházíme most vysoko nad řekou. Pak na nás pro změnu čeká brod přes řeku Yak Khola. Zde žádný most k dispozici není. Další úsek před námi budí respekt. Máme před sebou 1000 m nepřetržitého stoupání až do sedla ve výšce 4218 m nad mořem. V sedle jsme opět odměněni výhledem na Dhaulágirí (8167 m). Ze sedla také vidíme náš dnešní cíl, tábořiště Paha, které je pouhých 150 výškových metrů pod námi.
Tábořiště je plácek s vodou z horského potůčku. Pro případ nouze je tu kamenný domek. Vaříme, stavíme stany a před spaním jdeme ještě na aklimatizační výstup, aby se nám lépe spalo.
11. den - Tábořiště Paha (4100 m) - Chhusang (2955 m) 15,2 km ↑ 292 m ↓1415 m:
Ráno se musíme lépe obléci. Spali jsme nejvýše z celého treku a je to na teplotě znát. Navíc z údolí k nám stoupá mlha. Pocit chladu však trvá pouze chvíli. Zvolna stoupáme, stále ve výšce kolem 4000 m. Dnes to ale nebude příliš o stoupání, zato sestup bude řádný a nepříjemný. Zatím však kráčíme mírně klesající stezkou, místy poněkud exponovanou, při hraně hlubokého kaňonu s dech beroucími pohledy skrze rozeklané skalní věže a stěny do hluboké rokle.
Asi ve dvou třetinách chůze se terén prudce skloní a padá do údolí Kali Gandaki kde leží i náš dnešní cíl, kterým jsme v první etapě již procházeli, městečko Chhusang. Na místní poměry jsme prakticky v civilizaci a je to na ruchu znát.
12. den - Chhusang (2855 m) - Ranipauwa / Muktináth (3700 m) 15,2 km ↑ 1382 m ↓ 591 m:
Ráno jsme vystaveni, jak to v civilizaci bývá, pokušení a výběru. Je nám nabídnuta možnost dosáhnout dalšího bodu treku autem. Pět z nás odolává a pokračujeme pěšky. Procházíme obcí Tetang a zdlouhavě stoupáme do sedla Gyu La (4071 m). Cesta do sedla nám nepřipravila žádné záludnosti, ale výstup se zdá nekonečný.
Ze sedla máme opět nerušený pohled na Dhaulágirí. A pak už je tu jen bezproblémový sestup do svatého Muktináthu. Cestou dolů se ještě stavíme v malém bufetu na pivo. Muktináth není město, za které je často považován, ale je to chrámový komplex a jedno z nejsvatějších míst v Nepálu. Je významný jak pro Buddhisty, tak Hinduisty. V komplexu jsou chrámy zasvěcené různým bohům.
V jednom z nich plane věčný oheň, který prý zapálil hiduistický bůh Brahmá. Buddhisté věří, že v Muktináthu meditoval indický světec Guru Rimpoche. Jsou zde i dva kláštery pro ženy. Místní atmosféra vás rozhodně uchvátí. V míru se zde prolíná buddhismus s hinduismem, Lámové i svatí muži žebrající o almužnu. Komplex Chumig Gyatsa je řada svatyň a posvátných koupelí.
Významným místem jsou zdejší prameny. Ze zdi zde tryská 108 pramenů. Vznikly tak, že během návštěvy samotným Guru Rimpochem a jeho učedníků, tito zabodli do země kůl a ze všech takto vniklých děr začala tryskat voda. Koupel v těchto vodách má zázračné účinky a zaručuje spasení.Po smrti smývá všechny hříchy. Toto je jen výčet z řady dalších atrakcí.
Docela vyčerpaní sestupujeme k večeru do města Runipauwa. Je to jen kousek. Ubytováni jsme v hotelu Bob Marley. Teplá sprcha a vydatná večeře nám přijde vhod. V restauraci je čilý ruch.
Vždyť také město leží mimo jiné i na cestě od Annapuren.
13.den - Ranipauwa (3700 m) - Jomsom (2770 m) 20 km ↑ 608 ↓ 1506 m:
A máme tu ráno posledního dne našeho treku. Zjišťujeme, že Dhaulagiri - Bílá hora nám zůstává stále věrná a bude nás doprovázet až do sedla, kterým musíme projít. Výstup do sedla není již dlouhý, ale třináct dnů na cestě se podepsalo. Během sestupu do údolí Gálí Gandaky nám Dhaulágirí postupně a nenávratně mizí za obzorem. Obědváme v obci Lupra (3100 m).
Lupra je zajímavá tím, že je jednou z posledních výsp bonistů. Náboženství Bon předcházelo buddhismu, který z něj vyšel. Má však svá specifika, např. opačný směr obcházení stúp a opačné točení modlitebních mlýnků. Od Lupry pokračujeme nejdříve řečištěm Panda Kholy, a pak údolím nám známé Kali Gandaki. A právě toto místo nám připraví poslední zkoušku.
Vždy v odpoledních hodinách zvedá v řečišti vítr oblaka prachu a poutníkovi tak nezbývá, než tímto písečným peklem projít až do Jomsomu, kde naše třinácti denní pouť končí.
Z obce Jomsom do Pokhari bylo v plánu použít letecký spoj. Pro špatné povětrnostní podmínky se tak nestalo a my návrat do Kátmandú absolvovali opět auty.
Fotogalerie
