Trek pohořím RUWENZORI

Masiv leží v západní větvi Velké příkopové propadliny a táhne se v délce 112 km. Kromě Mt. Margherita je zde několik dalších vrcholů přesahujících čtyři až pět tisíc metrů. Pohoří se nachází při hranici Ugandy a Konga. Na jihu se zvedá od Albertova jezera a na severu přechází ve vulkanické pohoří Virunga. Místní název pohoří Rwenjura, lze přeložit jako „Kolébka deště“, nebo „Království mraků“. V roce 1994 bylo území národního parku Ruwenzori zapsáno do seznamu UNESCO. V nedávné minulosti bylo pohoří útočištěm skupin rebelů z Konga, což tvořilo oblast krajně nebezpečnou. V pohoří pramení významné přítoky Nilu. Během treku postupně projdeme pásmem horského lesa, dále pásmem lesa bambusového a přes pásmo vřesovců ( 3000 m - 4000 m) do pásma afro - alpinského. Flóra je druhově bohatá s několika endemickými druhy. Díky humózní půdě a pravidelným srážkám dosahují rostliny úctyhodných rozměrů. Prostředí ve výškách nad 3000 m jakoby nebylo z tohoto světa. Válející se mračna a rostliny gigantických rozměrů a fantastních tvarů evokují nadpřirozený svět duchů. O tuto atmosféru se zasluhují především lobélie dosahující až 5 metrů, mohutné starčeky dosahující k 8 metrům a některé druhy až 12 metrových vřesů. Mezi vzácné živočichy patří např. chameleon třírohý, daman stromový, levhart a další.

Vlastní trek nám potrvá, i s výstupem na Mt. Margherutu, 7 dnů. Terén je náročný, často bez viditelných stezek, plný kluzkých kamenů a překážek. Téměř 100% vlhkost, pravidelné srážky a schopnost vegetace udržovat vláhu má za následek půdu nasycenou vodou a tvorbu močálů a bažin. Postup v takovém prostředí je fyzicky i psychicky náročný. K tomu je třeba přičíst
vysokou nadmořskou výšku, prudká neschůdná stoupání a problematickou až téměř nemožnou záchranu v případě úrazu. Vlastní výstup na Margheritu není příliš technicky náročný. Praxi s využíváním maček a cepínu však doporučuji. Váš guide vás případně odjistí. Cestou jsou místy natažená fixní lana.

Vybavení. Vypichuji jen specifika.
Specifická je používaná obuv. Doporučují se holínky, které používají i místní. V případě výstupu na Mt. Margherita jsou třeba i kvalitní pohorky s možností upnutí maček. Mačky, cepín úvaz lano a holínky si lze za poplatek půjčit. Hodí se nějaká karabina a slaňovací pomůcka.Ubytování je skromné v boudách s palandami. Doporučuji vlastní stan.
Stejně tak doporučuji využít služeb nosičů, případně i kuchaře. Tyto služby jsou často jedinoumožností výdělku místních. Budete mít dobrý pocit a trek si více užijete. Průvodce je povinný a vstup do NP zpoplatněn.
Z další výbavy zde zdůrazňuji teplé oblečení. Jsme sice v Africe, ale ve vyšších polohách může i mrznout. Nepostradatelné je kvalitní nepromokavé oblečení. Déšť vás nemine.
V případě využití nosiče budete potřebovat menší batoh, 20-30 litrů pro věci celodenní potřeby. Pokud si budete vařit, pochopitelně si vezmete stravu na 7 dnů a další potřeby jako vařič, nádobí atd. Nebudu tu vypisovat samozřejmosti. Pokud se vydáte na tento trek, jistě máte zkušenosti a dobře znáte své potřeby. Vypichuji jen specifika. Jídlo si cestou nikde nekoupíte.

Přes veškerá úskalí, je tento trek mimořádným a výjimečným zážitkem. Ledovce, vodopády, jezera a neuvěřitelná flóra ho činí jedním z nejúžasnějších a nejkrásnějších v Africe.

A můžeme vyrazit.

1.den - obec Nyakalegia (1650 m) - Nyabitabe Camp (2651 m) 4-5 hod. ↑ 1100 m

Po odbavení a zvážení batohů vyjdeme po široké cestě. Asi za 2 km dorazíme k bráně do NP Rowenzori kde zaplatíme permit. Pokračujeme nad divokým potokem mírným stoupáním po dobře schůdné cestě. K závěru je stoupání příkřejší, ale stále v pohodě až na hřeben hory. Po něm dojdeme do kempu s relativně dobrým vybavením - pitná voda.

2. den - Nyabitabe C. (2651 m) - John Matte Hut (3414 m) 5-6 hod. ↑ 835 m ↓ 197 m

Krátce po hřebeni hory a pak sestup do údolí cca 200 m. Na této části treku projdeme pásmem bambusového lesa do pásma vřesovců. Cesta začíná být špatně schůdná a začínají bahnité úseky. Končíme na okraji rozsáhlých močálů u John Matte Hut.

3. den - John Matte H. (3414 m - Bujuku Hut 3962 m) 4-5 hod. ↑ 550 m

Rovnou z kempu vejdeme do oblasti rozsáhlých močálů. Naštěstí je průchod již opatřen poválkovou cestou, která nám průchod značně usnadní. Na konci močálů začíná prudké stoupání neschůdným terénem a bahnitými úseky. Močály necháváme hluboko po sebou a registrujeme výraznou změnu flóry. Po čase dorážíme k jezeru Bujuku posazeného do kouzelné krajiny. Podél jezera dojdeme do Bujuku Hut.

4. den - Bujuku Hut (3962 m) - Elena Hut (4541 m) 4-5 hod. ↑ 610 m

Z Bujuku vyjdeme po promáčeném terénu směrem k vodopádům a vysoko položené rozsedliny. Pokračujeme mimořádně strmým a neschůdným terénem 200 výškový metrů do nevýrazného sedélka - R.P. Omukendege asi 4200 m n. m. Odtud pokračujeme ve stoupání protilehlým svahem. Jezero Bujuku leží vpravo hluboko pod námi. Naskýtají se úchvatné výhledy. Elena Hut je jen malá bouda s malou kapacitou. Alespoň zde doporučuji mít se sebou pro jistotu stan. Ještě před Elena Hut narazíte na areál s chatkami. Ten však patří soukromé společnosti.

5.den - Elena H. (4541 m) - Mt. Margherita (5109 m) - Kitandara H. (3983 m) 8 - 10 hod. ↑ 750 m ↓ 1318 m

Pátý den je z těch nejnáročnějších. Vyplatí se brzy vstát a vyrazit k vrcholu. Dosažení vrcholu nám potrvá dle osobní formy 4- 5 hodin. Sestup pak 2 hodiny k Elena Hut. Z Eleny sestupujeme poměrně snadno pře sedlo Scot Elliot ( 4372 m) . Nepříjemný je pouze úsek pod sedlem přes kamenné moře. Sestoupili jsme zpět z africko-alpinského pásma ledu a sněhu do pásma vřesovců. Celkem pohodlně klesáme skrze neuvěřitelnou flóru gigantických starčeků a vysokých lobélií. Pak krátký výstup s výhledem na Horní jezero Kitandara a konečně závěrečný sestup k dolnímu jezeru Kitandara, u kterého leží příjemný kemp s možností snadného přístupu k vodě a vykoupání se. Ještě se vrátím k vlastnímu výstupu na Margheritu. Výstup není příliš technicky náročný. Vyžaduje však alespoň základní zkušenosti s mačkami a cepínem. Váš průvodce vám vždy ochotně pomůže v případě potíží. Buďte opatrní, protože úraz může mít fatální dopad. Možnost záchrany je tu velmi pofidérní a proto je výstup považován za velmi nebezpečný. Nepřeceňujte proto své síly a nepodceňujte aklimatizaci.

6. den - Kitandara Hut ( 3983 m) - Guy Yeoman Camp (3505 m) 5 - 6 hod. ↓ 800 m ↑ 310 m.

Ani tento den to nebude vycházka růžovým sadem. Ráno zahájíme příkrým stoupáním do sedla Fresh Field ( 4226 m). Vystupujeme do sedla prudkou strání bez stezky po hladkých kamenech a dřevěných shnilých žebřících. Pozor na každý krok. Ze sedla Fresh Field začneme sestupovat skrze lobélie dlouhým svahem do pekla bažin. Místy musíme i potokem. Bahno začíná být krajně vyčerpávající a deprimující. Těsně před cílem míjíme vodopád. Mnozí z nás využijí možnosti spláchnout část únavy v chladivé vodě.

7. den - Guy Yeoman Camp (3505 m - Nyakalengia 1650 m) 7 -8 hod. ↑ 60 m ↓ 1900 m

Poslední úsek našeho treku bude zpočátku podobně krkolomný a bahnitý jako předešlý. Projdeme pásmem bambusového lesa a v závěru pásmem horského lesa. Vegetace je zde bujná a neprůstupná. Dosažením místa našeho prvního noclehu Nyabitabe Campu se kruh uzavře. Zbývá sejít širokou, nám již známou cestou bez překážek do cílové obce Nyakalengia.

Poznámka - Na konci a na začátku treku jsme registrovali úpravy terénu za účelem zpřístupnění oblasti. Je tedy možné, že postupem času budou nároky na uskutečnění treku klesat.
Vzdálenosti mezi destinacemi nejsou dlouhé, ale náročný terén neadekvátně ke vzdálenosti potřebný čas prodlužuje. Proto zde vzdálenost neuvádíme. Není relevantní. Nenechte se oklamat.

Rok uskutečnění treku - přelom 2019/2020.