Dvě tváře Srí Lanky

Když jsem projížděl tímto, bezesporu, krásným ostrovem ležícím mezi Indickým oceánem a Bengálským zálivem, spatřil jsem hned několik tváří, které na mě hleděly a jejichž pohled si rozhodně zapamatuji.

     První tvář, kterou zaručeně nepřehlédnete, je místní kuchyně. Od naší se liší poměrně výrazně a charakterizuje ji velmi kořeněná a pikantní chuť. Základem je rýže, která je podávána k různým druhům další zeleniny, jež je velmi silně pálivá. To je klasické kari. Jeho obměnou jsou potom varianty s kuřecím, rybím či hovězím masem, opět velmi pálivým. Kupodivu Srílančané maso příliš nejedí. Nebo alespoň ne v množství, na jaké jsme zvyklí z naší kuchyně. Vynikající jsou například kottu rotti, což je nasekaná placka se směsí masa a zeleniny, a také samosa, jakési pirohy plněné brambory, vajíčkem a další zeleninou a kořením. Pokud se rozhodnete jíst v levných pouličních restauracích společně s místními lidmi, připravte se na to, že vizuální dojem vám okamžitě přikáže vzít nohy na ramena. Nepořádek, nevábné vůně, všude po zemi zbytky jídla a novin, nicméně jídlo je velmi chutné a velmi levné. Chuť místní kuchyně si buďto zamilujete, nebo se ze Srí Lanky vrátíte značně pohublí.

     Druhou tváří, také nepřehlédnutelnou je čaj. Světově proslulé plantáže, na kterých se sbírá ten nejkvalitnější čaj, jsou velmi fotogenické a procházka mezi keříky, ze kterých místní česačky obratně strhávají čerstvě narostlé lístečky je neuvěřitelným zážitkem. Tyto ženy si nevydělají mnoho peněz, jen něco kolem 80 korun denně a člověk, který se mezi ně vydá s batohem na zádech a fotoaparátem je velkým zpestřením jejich každodenní úmorné práce. Smějí se, pózují a snaží se komunikovat. Dokonce vám půjčí vak, do kterého natrhané lístečky putují, a můžete si na chvilku vyzkoušet jaké to asi je. Ale pozor na hady! Natrhané listy poté odvezou v pytlích krásně zdobené nákladní vozy do továren, kde je zvláštní technologií, stále stejnou už od dob Thomase Liptona, usuší, rozemelou, znovu usuší a znovu rozemelou a to je pak čaj, který putuje do celého světa. Absolutně nejlepší jsem pil v městečku Haputale, kde v malém stánku v místní restauraci starý vousatý pán připravoval ten nejlepší čaj na světě. Určitě ochutnejte.

     Třetí tváří, kterou jsem při cestování Srí Lankou objevil je náboženství. Vzhledem k tomu, že převládajícím náboženstvím je buddhismus, potkáte jeho znaky na každém kroku. Z každého kopečka se na město či vesnici dívá obrovská socha Buddhy, zlatého, bílého, dřevěného, kamenného. Chrámy jsou v horách, u silnic, ve vesnicích a městech, na plážích, jsou prostě všude. Zpočátku to člověku přijde zajímavé a určitým způsobem exotické, ale po několika dnech si zvyknete. Je to prostě místní kolorit a Srílančané svou vírou žijí. Nutno podotknout, že například skalní chrámy v Dambulle, které jsou zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO, rozhodně stojí za vidění. Bohužel při vstupu do všech chrámů a na všechna posvátná místa je nutné se zouvat a spojení Evropanovy nohy zvyklé v každém okamžiku na pohodlí kvalitní boty a rozpálené dlažby, která v místním horkém počasí může mít až šedesát stupňů, vytváří nesnesitelnou kombinaci. Většinou tedy uvidíte v klidu se procházející místní, mezi nimiž poskakují turisté s podivným výrazem na tváři.

     Čtvrtá tvář. Doprava. Řízení automobilu na Srí Lance je opravdovým dobrodružstvím, které ale často přechází v zoufalou snahu zachránit si vlastní život. A to opravdu bez přehánění. Obecně se turistům na Srí Lance nedoporučuje řídit a také to drtivá většina turistů nedělá. Možností přepravy je totiž mnoho. Od dálkových autobusů, vlaků, minibusů, které si můžete najmout s řidičem na libovolnou dobu, až po male tříkolky, kterým se říká tuk-tuk, a se kterými se můžete setkat téměř po celé Asii a dokonce i v některých zemích Střední a Jižní Ameriky. Každopádně usednete-li na Srí Lance za volant jako jsem to udělal já, budete každý den v ohrožení života. Pravidla silničního provozu se prakticky nedodržují a jediným platným a vždy funkčním pravidlem, které se mi podařilo vysledovat je pravidlo "troubím a jedu". Kolem vás si to sviští motorky, tuk-tuky, auta, autobusy, krávy, cyklisté, psi a chodci. Někteří ve stejném směru jako vy, někteří proti vám ve stejném pruhu a jiní naprosto zmateně bez jakéhokoliv směru. Mnohokrát jsem byl svědkem velmi nebezpečného předjíždění autobusu autobusem přes dvě plné čáry a bylo až neuvěřitelné, že nedošlo ke srážce. Dlužno dodat, že jsem za celou dobu svého pobytu na Srí Lance neviděl jedinou dopravní nehodu. Zato jsem viděl mnoho policistů. Postávají u silnic po dvojicích či trojicích a povídají si. Zastavili mne pouze jednou, zkontrolovali dokumenty a jelo se dál. Jejich vliv na zběsilost silničního provozu je nulový.

     Pátá tvář Srí Lanky je bezesporu příroda a klima. Každého Středoevropana lákají tropické ráje s palmami ověšenými kokosovými ořechy, po nichž poskakují opice, nádherné pláže s jemným piskem a teplým mořem. Ano, přesně takhle by se dala charakterizovat jižní část Srí Lanky. Až na opice, které většinou neposkakují po palmách, ale naopak sedí líně u silnic, případně u památek a čekají na kohokoliv, kdo by jim mohl opatřit potravu či být sám potravou. Mate-li rádi horké léto a saunu, pak je pro vás Srí Lanka ideálním místem. Horko tu je a potíte se od rána do večera vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu. Na Srí Lance uvidíte krásné pláže, horské pásmo s tropickou vegetací a poletujícími motýly, zvláštní kapradiny, které vypadají jako by byly právě dovezeny z pravěku, mnoho druhů ovoce, které v našich obchodních řetězcích rozhodně neuvidíte a pokud budete mít i trochu štěstí, tak i divoká zvířata, která známe jinak pouze ze zoologických zahrad. Zvláštní kapitolou jsou sloni. Srí Lanka disponuje několika národními parky, kde stale žijí početná stáda slonů a dalších zvířat. Návštěva takového parku jistě stojí za to a místní průvodci jsou ve vyhledávání divoce žijících zvířat skvělí. Jako mnoho turistů jsem i já navštívil sloní sirotčinec ve městečku Pinawala. Čekal jsem slony hrající si jako malé děti ve vodě, ale viděl jsem zde pouze utrápená zvířata bez života a se smutným výrazem v očích.

     A ještě jednu tvář Srí Lanky jsem já osobně viděl. Tou tváří je neprofesionalita. Srší z místních lidí na každém kroku. Ne že by Srílančané nebyli milí a přátelští. To rozhodně jsou. Jsou také velmi pohostinní. Bohužel to má ale vadu na kráse. S neprofesionalitou se zde potkáte na každém kroku. Různé ceny pro cizince a místní, neschopnost lidi, kteří pracují s turisty a cestovateli, změny domluvené ceny, chybějící informace a mnohdy i infrastruktura, záměrná nedorozumění bez ochoty je řešit ve prospěch turisty a další maličkosti, které vám ale kalí jinak příjemný dojem z této krásné země. Škoda.

     Proč tedy Janus, starořímský bůh dvou tváři? Byl totiž kromě jiného symbolem změny a přeměny. Jedna jeho tvář, stará, se dívá zpět, do minulosti a druhá tvář, ta mladá hledí k lepší budoucnosti. Srí Lanka potřebuje také projít přeměnou a dlužno říci, že vláda se o tuto přeměnu usilovně snaží. Po letech, kdy tento krásný ostrov sužovala válka je snahou přilákat davy turistů. Nato je potřeba, aby se stará tvář hledící do minulosti přeměnila na mladou hledící do budoucnosti, a to zatím Srílančanům chybí.

Fotogalerie