Petr Mašek horolezec
Petr "Miska" Mašek patří mezi eltitu českého lezení. Má za sebou mnoho úspěšných výstupů a několik ocenění. Na vrcholech osmitisícovek stanul vždy bez použití kyslíkových přístrojů a pomoci výškových nosičů. Petr byl členem expedice K2, kterou v roce 2014 jeho kamarád Radek Jaroš uzavřel projekt Koruna Himálaje.
Obdiv k dobyvatelům himálajských vrcholů jsem pojal po přečtení knihy „Trůny bohů", tak někdy okolo mých 14-ti let. Pak ještě následovaly knihy „Deset velkých stěn" a „K2″. Ale v té době a až do svých 16-ti, jsem byl aktivním hráčem mladoboleslavského hokeje. K hokeji mě přivedl táta, který byl těch 10 let také mým trenérem. Myslím, že právě jemu vděčím za sportovní grunt na kterém jsem později stavěl.
V těch 16-ti, kdy jsem končil s hokejem už můj o 5 roků starší brácha vyjížděl občas do skal a sbíral pískařské zkušenosti. Byl to on, s kým jsem si poprvé třásl rukou na Jezince v Drábských světničkách. Prvních 10 let jsem se ortodoxně věnoval skalkám, ale touha po těch silnějších zážitcích mě přivedla do zprvu letních a záhy i zimních Tater a Alp.
Pak přišel pro mě zlomový rok 2000, kdy mě kamarád (Bohouš Blažek - zkušený z nejvyšších horách) vzal na slanění do Bezuchova, kde se formovala expedice pro kombinaci K2-Broad Peak. Na Broad Peak, který byl mým cílem, se parta z finančních důvodů rozpadla a tak mi nezbylo, když už jsem ty prachy sehnal, prožít první křest na K2. S těmi penězi jsem měl kliku, protože můj v té době spolulezec a úspěšný podnikatel, Pavel Jedlička mi to téměř celé zaplatil. Byly důležité dobré reference, které na mě Zdeněk Hrubý jako vedoucí expedice dostal. On a Radek Jaroš byli ti, co mi na startu v nejvyšších horách ukázali oč tu běží. A protože jsme zjistili, že mluvíme řečí stejného kmene, spolupráce pokračovala dál a trůny bohů mě už nepustily. Petr všechny své výpravy realizuje bez použití umělého kyslíku a výškových nosičů.
Fotogalerie
