Survival s Michalem Halíkem: Žďárského vak Cover A v akci

Přečti si rozhovor s Michalem Halíkem, týpkem, který pořádá kurzy přežití v divočině. Jaké vybavení používá a co prožil na posledních dobrodružství? Michalův zkušený tým instruktorů nabízí kurzy pro jednotlivce, skupiny, akce pro školy, firemní teambuildingy, přednášky a to v češtině nebo angličtině.

1) Ahoj Michale, můžeš nám popsat svá poslední dobrodružství?

Ahoj, snažím se vybírat zajímavá místa, která by byla technicky dostupná pro naše účastníky kurzů, ale taky, aby byla něčím zajímavá a výjimečná.

Survivalově byl v tomto roce asi nejzajímavější výlet na skialpech, který jsem prostě musel dát na papír. Více v postu na Facebooku zde

Z letních tůr byl opakovaný výstup na Wild Spitze, na který jsem lezl asi už po čtvrté a opět bez výhledu. Věřím ale, že jednou to vyjde a bude z vrcholu na co koukat . Grimming, který je zajímavý v tom, že jí uvádí jako nejvyšší samostatně stojící horu Evropy a výstup na ní s přechodem hřebenu bych popsal jako velmi krásný a dobrodružný počin, protože výhledy stojí za to a cestou jsme nepotkali živáčka. Teď jsme měli krásný okruh v oblasti Totes Gebirge (Mrtvých hor), která tvoří největší vápencovou náhorní pláň ve Východních Alpách. Tato oblast mne uchvátila jednak svou rozlehlostí a v tuto dobu i velkou opuštěností, která na mě vždy silně zapůsobí. Obecně mám tendence se vyhýbat davům, a když objevím takové místo, má to v dnešní době cenu zlata.

2) Jaké největší výzvy jsi zažil? Byly nějaké momenty, které tě opravdu překvapily?

Je 21. století a dostupné technologie včetně vybavení nám pobyt v přírodě hodně usnadňují, tedy pokud člověk provede základní přípravu a nějaký plán trasy, neměl by se dostat do větších problémů. Já osobně používám mapy.cz, kde koukám na satelit. Hodnotím vzdálenost a výškový profil a nakonec pozoruji vývoj počasí. Déšť vám na horách pohyb moc neulehčí a na náladě samozřejmě nepřidá. Skupinu dokáže pěkně vyprudit, ale na druhou stranu se zase pěkně poznáte . Nemůže být samozřejmě pořád azuro, proto je dobré mít v záloze vždy nějaký alternativní plán, když původnímu plánu nepřeje počasí. Na větších přechodech je problém hlavně voda. Potřebujete nějaký zdroj. V létě, když máte 30°C, je to obzvláště oříšek, protože pijete jako duha a na zádech nemůžete nést 10 litrů na 2 dny.

Nejvíce jsme asi byli zaskočeni na zimním treku na skialpech, kdy na chatě nebyla kamna, viz odkaz na článek výše.

3) Jak ses fyzicky a mentálně cítil během a po dokončení této náročné cesty? Co tě motivovalo pokračovat v nejtěžších chvílích?

Je dobré jít na tůru s holčinou, co má lepší fyzičku jak vy, a tak se můžete koukat půlku cesty na její pozadí, což není úplně zlé :D. Nebo si můžete představovat něco jiného, podle svých preferencí. Třeba kámošova lýtka, pokud vás to nakopne :D. Každý si musí najít svá červená tlačítka, která vás nakopnou. Bez čeho se ale chodí špatně, je super parťák do nepohody.

Dopředu jste poháněni také super plánem, který jste vymysleli. Nikdo nechce být přece za okurku. Chcete ho prostě naplnit. Naposledy jsem musel vrchol bohužel zaříznout, protože se ozvalo koleno a nechtěl jsem riskovat zranění. Myslím, že za posledních 5 let jsem jich měl až až.

4) Jak ti během dobrodružství sloužil žďárského vak Cover A? Jaké konkrétní situace nebo podmínky jsi díky němu zvládl?

Musím říct, že vak je absolutní bomba. Měli jsme teď na treku dva modely. Ten menší měla Pája a dokázala se do něj zakuklit i s karimatkou a spacákem od Patizonu G 800. Já si lahodil v té největší verzi s bočním zipem, kam se dokážu narvat i při svých rozměrech. Boční zip je opravdu průlom v pohodlnosti. Potřebujete večer na záchod, máte málo místa – boční zip vám to výrazně ulehčí. Nafukovací karimatka ve žďáráku taky dokáže hodně pomoci a nemusíte se bát propíchnutí. Samozřejmě používáme plachtu, ale ta se stejně zarosí a pokud spíte na těsno, tak kontaktu s plachtou prostě nezabráníte. Tomáš žďárák neměl a proto měl mokrý spacák. Ne tedy durch, ale byl hodně mokrý a přišel tak o určitou část izolace, což muže být nepříjemné v případě trvání nepříznivého počasí a z hlediska nárůstu váhy spacáku.

5) Můžeš nám popsat nějakou konkrétní příhodu, kdy ti žďárského vak opravdu pomohl nebo tě ochránil před nepřízní počasí?

Chrání tak nějak permanentně. Máte ochranu spacího pytle, když baštíte večeři ve spacáku. Máte ochranu proti větru, stejně tak ochranu proti případnému dešti a vodní emulzi/tříšti, která vzniká při silném dešti. Jasně, hodně věcí spacák prostě sám o sobě odpruží v kolenou, ale pokud máte nějaký dražší model, prostě si ho nechcete jen tak ničit.

6) Jak se žďárského vak osvědčil oproti jiným metodám přenocování v přírodě, které jsi v minulosti vyzkoušel?

Když nepadne rosa, tak žďárák nepotřebujete. Stejně tak v situaci, kdy má být druhý den azuro a vy máte spoustu času spacák usušit. Potom prostě spací pytel vezmete na sluníčko a sušíte a sušíte, dokud není suchý a pak pokračujete. Tento luxus času a počasí ovšem nikdo nedokáže zaručit, proto ochranu spacího pytle v podobě žďáráku s sebou nosím hodně často. Pokud používáte stan, tak samozřejmě žďárák nepotřebujete.

7) Byly nějaké momenty, kdy jsi musel improvizovat s vybavením? Jakou roli v těchto situacích hrál žďárského vak?

Když jsem neměl žďárák, tak se mi jednou stalo, že jsem z podplachty, kterou občas využívám, trochu vyklouzal a pršelo mi na nohy. Samozřejmě mě to vzbudilo, až když už byla voda ve spacím pytli a bylo pozdě. Žďárák s sebou sice přináší o něco větší váhu, jestli tuším správně, tak u toho většího 800 g, ale pro mě to je investice, která se rozhodně vyplatí.

8) Jaké další vybavení se ti osvědčilo během tohoto treku? Měl jsi nějaké nové kousky výbavy, které jsi vyzkoušel poprvé?

Když už jdu něco vyzkoušet, tak se to snažím testovat v situacích, kdy mám ideálně možnost nějakého úniku. To pro případ, kdyby vybavení neplnilo mé očekávání.

Neměním taky moc věcí dohromady. Co nemáte vyzkoušený, a to nemusíme řešit jen vybavení, ale třeba i zátěž, tak to představuje zvýšené riziko. Riziko, že se vám pohodová turistika může proměnit ve válku. Já se snažím po zranění dostat zpět do kondice a jelikož jsem si na jaře urval meniskus, tak musím teď víc zvažovat náročnost a zda to nohy zvládnou. Zda to zvládne koleno a nebudu se muset někde plazit. Člověk zvládne hodně věcí, když musí, ale otázka je, jestli se vám do něčeho takového chce jít plánovaně. Mě se k tomuto tématu líbí takové pořekadlo: „Usiluj o mír, ale připravuj se na válku.“ Usilujte o to, aby to šlo všechno jako po másle. Plánujte, připravujte se, zkoušejte vybavení před barákem, sledujte předpověď, ale když se to pos…, tak musíte bojovat. Ale nejspíš se pokazí jen jedna věc a vy to pořád dáte a nebudete si muset volat helikoptéru.

9) Jak si řešil stravu a zásoby během cesty? Jaký vliv měl žďárského vak na tvoji celkovou strategii přežití a plánování?

Jedu hlavně na sušené stravě a energetických sušenkách na cestu. Je dobré nezapomenout na Mg v prášku nebo nějaké tablety s dobrou vstřebatelností, protože jak vás vezmou křeče do velkých svalů, máte problém. Jídlo plánuji skromně. S narvaným žaludkem se chodí špatně a celkově mám vyzkoušeno, že příjem potravy mám v horách nižší, než je obvyklé.

Vak vám hodně věcí usnadní. Potřebujete si odlehčit batoh na poslední výstup? Naházíte nepotřebné věci na vak, který zatížíte kamenem a máte vyřešeno. Přijde nečekaná průtrž mračen? Zalezete si do něj a jste v klidu uklizeni před větrem a deštěm a to znamená v horách hrozně moc, někdy dokonce vahadlo mezi životem a smrtí.

10) Jaké rady bys dal lidem, kteří plánují podobný trek? Co by měli mít na paměti při výběru vybavení a přípravě na takovou cestu?

Měli by znát svoji výkonnost při určitém zatížení. Proto je potřeba znát i váhu batohu a taky jeho nositelnost na zádech při různé váze. Já osobně vezmu radši větší batoh s dobrým bederním systémem, než bych přetěžoval menší batoh. U velkého batohu vím, že ho můžu mít na zádech celý den s váhou 20 – 25 kg a vím, že mne nikde netlačí a neotravuje.

Můžete mít ale jiné zkušenosti, proto doporučuji začít menšími krůčky, kde si nové vybavení vyzkoušíte a v případě potřeby doladíte.

Dobré boty bych rozhodně nepodceňoval. Bude to váš jediný dopravní prostředek. Když selže, moc radosti vám to nepřidá. Otázkou je, co jsou dobré boty, že? :D To záleží, kam chcete jít a co od nich požadujete a zda vám sedí. Samozřejmě pozor na kvalitní ponožky. Jejich špatný výběr vám muže přivodit nepříjemné puchýře.

Já vím, že o plánování se toho už hodně moc napsalo a je to takové klišé. Ale sednout si na to a trochu cestu protáhnout netem, hlavou a nějakou tou mapou, bych určitě nevynechával. Může vám to ušetřit nepříjemná překvapení a taky můžete předejít případnému konfliktu s parťákem. Může se stát, že máte každý trošku jiná očekávání. Není nad to, věci probrat někde pěkně u pivka. Doporučuji to hlavně v případech, kdy jdete s někým méně zkušeným a nebo jen abyste se ujistili, že jste na nic nezapomněli a nebo že vám někde při představách „neujely cvičky“. 

Všem čtenářům přeji hodně dobrodružných cest. Super parťáky, se kterými byste své zážitky mohli sdílet a samozřejmě bezpečný návrat domů.