Seriál: Se Špičouny po vrcholech Peru - Nevado Ishinca 5530 m n. m.

Autor: Člen HIGH POINT Teamu - Honza Špička

V dalším díle našeho seriálu o putování po Peru a jeho kopcích se podíváme na vrchol Nevado Ishinca s příjemnou výškou lehce přes 5500 m n. m.. Nejedná se o žádný vrchol světového významu, avšak význam pro místní agentury a guidy má veliký. Je to asi jedna z top 5 hor na listu všech agentur. Najdete jí v podstatě v každé nabídce. A proč?

V první řadě je to lehký netechnický výstup. Výstup samotný není nijak ultra dlouhý a náročný. Nástup do BC je sice trochu delší, cca 13 km, ale po velmi příjemné cestě a s výjimkou posledních 2 km se jde v podstatě po rovině. Celkové převýšení do BC je necelých 800vm, což na 13 km není nic strašného. Kromě toho všeho, v BC je horská chata, které funguje jako ideální výchozí bod pro útoky na všechny okolní vrcholy. Odpadá vám tedy nutnost jít „na těžko“ a lze jít jen s minimem věcí a užít si komfort refugia v italském stylu. Jak jsem již psal někde dříve, všechna 4 refugia, které v Cordillera Blanca jsou, postavil a spravuje Italský horský klub, a je to tam i vidět. Samozřejmě s peruánskou chutí. Pokud však chcete jít variantu více ekonomickou, nebo chcete potrénovat, není problém si vedle chaty postavit stan, klidně vás nechají si uvnitř uvařit a můžete si tam koupit jen suvenýry nebo pivo.

Doba výstupu: 2-3 dny
Obtížnosti: F+

Den 1

První den začnete tak, že se taxíkem přemístíte s Huarazu (nebo kdekoliv jste ubytovaní) do vesnice Pashpa. Cesta taxíkem trvá cca 1.5 hodiny a po cestě projedete velmi krásné, lokální, malebné vesničky. Nebýt smartphonů v ruce každého indiána, těžko byste poznali, že jste ve 21. století. Cesta taxíkem vás vyjde cca na 150s, jedna cesta. Nezapomeňte si s řidičem domluvit i cestu zpět. Na chatě není signál. Avšak po cestě se signál chytí, cca hodinu až hodinu a půl před příchodem na výchozí místo, což je akorát čas, který potřebuje řidič, aby pro vás dojel. Vy si vše domluvíte předem a pak mu jen potvrdíte čas. V Pashpě vás taxi vyhodí na louce, kde již začíná trek do BC. Loni (2024) se začala budovat sjízdná cesta ještě o kus dále, je tedy možné, že se taxíkem dostanete o kus dále a celý trek se vám tím zkrátí. V Pashpě se dají také najmout oslové pro výstup na chatu. Což za mě osobně nemá význam, v případě, že jdete na lehko a spíte na chatě. Pokud táhnete vše na zádech, včetně třeba lyží, které jsem tam několikrát měl, nebo jdete s vaší drahou polovičkou a nechcete, aby se zbytečně dřela, najmutí oslů je dobrá volba. Nestojí to tak moc. Jedna cesta nás před pár lety vyšla cca na 200s. Trek do BC se pomalu zvedá údolím Ishinca. Po většinu se jde lesem, podél potoka a nad hlavami vám ční několika set metrové skalní stěny. Zhruba v půlce cesty se údolí trochu otevře a před vámi se již objeví zasněžení velikáni přesahující i 6000 m n. m. Celý výstup do BC bych počítal cca 6 hodin. A to volným tempem. Dá se to stihnout i pod 3 hodiny. Ale bavme se o normálním tempu běžných lidí. Celé údolí je již v národním parku, je tedy třeba počítat se vstupem, který máte buďto již koupený z dřívějška (vstup na měsíc), nebo si koupíte u strážce, která vás skoro jistě po cestě zastaví. Když ne, tím lépe pro vás. Ale i tak vás ještě může zkontrolovat po cestě zpět a placení se nevyhnete. Ideálně tedy vstupenka na měsíc a máte klid.

Den 2

Druhý den je dnem vrcholovým. Vzhledem k tomu, že cesta je docela dlouhá a jde se přes ledovec s trhlinami, doporučuji začít brzo. Nejpozději ve 3 ráno. Tím si zajistíte dostatek času pro výstup i návrat po ledovci již sice na sluníčku a za světla, stále však ještě dostatečně brzo, aby ledovec nebyl úplně rozbitý a nebezpečný. I tak nikdy ale nechoďte bez výbavy na ledovec a potřebných znalostí a dovedností. Pokud si nejste jistí, vezměte si raději guida.

Celá cesta od refugia až na ledovec je relativně slušně značená mužíky, avšak i tak se dá někde blbě odbočit a ztratit nějaký ten čas. Od refugia začneme překročením louky a malé říčky. Poté začneme stoupat dost jasnými zig-zagy směr Ishinca (jih), kterou však stále nevidíme. Po cca 300vm se cesta srovná na malé náhorní plošině a pokud je jasná noc, můžete poprvé vidět váš cíl. Vrcholová pyramida se zdá těžko dostupná, ale věřte mi, dostupná je. Dále pokračujeme relativně po rovině, podél malého potůčku až k velkému bloku (cca 2 km), kde normální cesta k vrcholu uhýbá prudce doprava vzhůru. Tento bod je důležitý. Mužíky sice značený je, ale ty značí i cestu, která pokračuje dále rovně. Navíc v noci jsou těžko vidět. Pokud tuto odbočku minete, nezoufejte. Po cca 30 minutách dojdete k malé laguně a od té lze kolem malého bivak domečku pokračovat vzhůru a napojit se na standardní cestu. Pokud však správně odbočíte, čeká vás prudký výšvih po suti a pak mírně vzhůru až na ledovec. Zde je opět důležité sledovat cestu, mužíky případně mapu tak, abyste traverz k ledovci nedělali příliš vysoko. Je tam trochu sypký terén a stejně se pak musíte vrátit dolů, na ledovec. Pokud máte nějaké rozumné tempo, na ledovec dojdete kolem rozednění, nebo lehce po. Pokud tam budete v 9 ráno, je to stále ještě ok. Pokud se dostanete k ledovci až ve 12, asi už bych dále nepokračoval.

Pod ledovcem se přezujete do pohorek (pokud v nich nejdete již z chaty), nasadíte mačky, obujete sedák, vezmete cepín do ruky, navážete se a vyrazíte smět sedlo mezi Ishincou a Ranrapalcou. Stále ve směru odkud jste přišli – směr nejnižší bod nad vámi – stopy vás povedou. Zhruba ve výšce 5350 m n. m. dosáhnete širokého jihozápadního hřebene, který vás dovede až na vrchol. Maximální sklon svahu by neměl být více než 45°. Trhliny a seraky tam všude samozřejmě jsou, ale cesta je vždy šláplá relativně bezpečně. Posledních cca 10 m k vrcholu je takový malý sněho-ledový výšvih. Většinou už tam bývá vyšlapaná rampa a není to nic strašného. Ale cepín budete muset použít, šroub nebo sněhová kotva se také hodí. Celá rampa jen nad trhlinou. Samotný vrchol není moc velký, ale je bezpečný a otevřou se nám z něj krásné výhledy na celou jižní část Cordillera Blanca. Přímo před sebou vidíte Ranrapalcu, za ní Vallunaraju, vlevo v dáli se majestátně tyčí mohutná pyramida Huantsánu, přezdívaného také Andská K2. Hřeben pak dále pokračuje přes San Juan, Palcaraju až k Tocllaraju, která vyrůstá z ledovce přímo nad refugiem Ishinca. Když je dobrá viditelnost, v dáli můžete vidět Huascarány, Copu, Hualcán a Chopicalqui.

Sestupová cesta je stejná jako výstupová, můžete si tedy pod ledovcem nechat approach boty, ve kterých jste šli z chaty, nebo nějakou svačinu, kterou se vám nechce táhnout nahoru. Po cestě dolů dávejte ještě vetší pozor na trhliny. Sníh už bude měkký, případné sněhové mosty méně stabilní, tak ať někam nezahučíte.

Den 3

Čistě teoreticky se lze ještě ten samý den co jste byli na vrcholu sejít do Pashpy a dojet do Huarazu. S velkou pravděpodobností dorazíte do Pashpy už za tmy a bude těžké sehnat odvoz nebo i nocleh. Proto doporučuji zůstat ještě v BC a užít si den v horách. Pokud navíc máte tento výstup jako aklimatizační, další noc ve výšce přes 4300 se vždy hodí. Další den můžete ještě využít k výpadu na lagunu Milluacocha, která je hned na refugiem, případně pro výstup na Urus Este nebo do High Campu Tocllaraju. Ale o tom zase jindy. Na cestu zpět do Pashpy počítejte cca 3-4 hodiny. Zde na vás bude čekat vaše domluvené taxi, které vás hodí na pivo a večeři zpět do Huarazu.

BC – refugio

Refugio Ishinca se nachází na louce ve výšce 4350 m n. m. Na refugiu si můžete vybrat ze služeb: noc s polopenzí (snídaně + večeře), jen večeře, případně jen snídaně. Kromě toho, mají stálou nabídku jídel, které si lze kdykoliv objednat. Pokoje jsou všechny sdílené a je zde cca 70 postelí, tuším v 7 pokojích. Je zde teplá sprcha v ceně ubytování, zásuvka, záchod a již zmíněná restaurace. Večeře byla vždy skvělá a obsahovala předkrm, hlavní jídlo, dezert a pití. Snídaně jsou za mě obecně trochu slabší, ale když nechcete táhnout svoje jídlo, dává to smysl. Pokud navíc vyrážíte na vrchol, tak vyrážíte vždy v noci, a snídaní vám přichystají na stůl již večer tak, abyste jí mělo v noci ready. Z těchto důvodů tam není nic „čerstvého“ jako jsou vajíčka atp. Většinou dostanete jogurt, chleba, marmeládu, sušenky, čas a kafe. Cena za polopenzi byla v roce 2024 180s, za noc se snídaní 120s (noc s večeří bývala stejně) a jen noc je za 70s. Na chatě bývá teplo a jsou tam erární, ale vždy čisté deky. Nepotřebujete tedy spacák. Ale z hlediska komfortu a hygieny není špatné nějaký malý mít. Nebo jen vložku do spacáku. Pokud se rozhodnete spát venku ve stanu, máte to zadarmo. Jenom pozor refugio je otevřené pouze v sezoně a to standardně od 1.5 do 30.9.

Kromě výstupu na lehkou Ishincu nabízí toto refugio příhodné místo pro útok na jiné kopce. Sněhová pyramida Tocclaraju a její mohutná západní stěna; nádherná ale technicky náročná stěna Ranrapalcy, a nebo severní hřeben Occhapalcy. Všichni tito velikáni ční nad hranici 6000 m n. m. Dalším hezkým a relativně jednoduchým výstupem z refugia Ishinca je Urus Oeste.

Web národního parku a ceny vstupného:

https://visitaareasnaturales.sernanp.gob.pe/anps/parque-nacional-huascaran/

Web Refugio Ishinca

https://refugiosandinos.com/en/huts/refugio-ishinca/

Důležité body:

Pashpa: výchozí bod, 3650 m n. m., GPS: 9.3735156S, 77.5212769W
Refugio Ishinca, 4560 m n. m., GPS: 9.3676567S, 77.4268706W
Balvan pro odbočení, 4830 m n. m., GPS: 9.3844486S, 77.4192692W
Nástup na ledovec, 5150 m n. m., GPS: 9.3962569S, 77.4171925W
Vrchol Ishinca, 5350 m n. m., GPS: 9.3922739S, 77.4062156W

Co s sebou:

Lezecká výbava: mačky, turistický cepín, lano, sedák, sněhové kotvy (2-3 ks), ledovcový šroub (2-3 ks), smyce, karabiny, helma, čelovka, turistické hůlky
Kempování: stan, spacák, karimatka, vařič, filtr na vodu
Spaní na refugiu: Vložka do spacáku nebo tenký spacák
Oblečení: 2-3 vrstvy na nohy